Z Antarktidy se stal ostře sledovaný kontinent. Může za to hlavně globální oteplování. Už čtyři roky tady mají svou stálou základnu i čeští vědci. Stanice J. G. Mendela na Rossově ostrově při pobřeží Antarktického mysu postavila v roce 2006 Masarykova univerzita v Brně. Během antarktického léta od ledna do konce února zde provádějí svá pozorování a měření především čeští geologové a klimatologové. Členem čtrnáctičlenné expedice byl i geomorfolog Zbyňek Engel z Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Po loňské premiéře to bylo už druhé polární léto, které prožil na české polární stanici.
Když srovnáte loňskou výpravu do Antarktidy s tou letošní, v čem vidíte největší rozdíl?
Určitě v počasí. Letos nám vyloženě nepřálo, proti loňsku byla průměrná teplota na odledněné části ostrova o dva stupně nižší, pohybovala se dva stupně pod nulou. Minulý rok jsme tam dvakrát zažili regulérní déšť, teď jenom sněžilo. Kvůli větrným bouřím a vánicím jsme po mnoho dní vůbec nemohli opustit základnu. Když se počasí zlepšilo, terén ještě dlouho zakrýval sníh.
Jaký program měla letošní expedice na Rossově ostrově?
Pokračovalo mapování odledněné části ostrova, jehož výsledkem bude detailní geologická a geomorfologická mapa. Geologické mapování probíhá od počátku projektu, na přípravě geomorfologické mapy jsme s Danielem Nývltem z České geologické služby pracovali druhým rokem. Geologové se soustředili také na odběr vzorků vulkanických hornin pro geochemické analýzy a na sběr často unikátních zkamenělin. Zejména pro paleontology je ostrov Jamese Rosse opravdovým rájem. Ve výpravě ale byli i klimatologové a biologové.
Vím, že vaší velkou vášní jsou ledovce a že jste se kvůli nim účastnil už několika expedic do Ťan-Šanu. Dostal jste se k jejich výzkumu i na Rossově ostrově?
Ano, společně s Kamilem Láskou, klimatologem z Masarykovy univerzity v Brně, jsme prováděli měření bilance hmoty dvou menších ledovců na ostrově. Na základě získaných dat bude možné určit, zda kvůli globálnímu oteplování opravdu ubývají, jak napovídají analýzy družicových snímků.
Myslel jsem, že právě družicové snímky už na tuto otázku daly jednoznačnou odpověď.
Ne tak úplně. Družice se využívají pro sledování ledovců od 70. let minulého století a i na základě dat z nich se ví, že ledovce na planetě převážně ubývají. V případě Antarktidy je odtávání patrné v pobřežních oblastech hlavně na šelfových ledovcích, které zasahují do moře. Vlastní ledovcový štít pokrývající kontinent se zdá být poměrně stabilní. Zatím nelze s jistotou tvrdit, jestli ubývá nebo ne. Plošné změny malých ledovců je však možné sledovat pomocí družic teprve posledních deset let, kdy začaly být pořizovány snímky s vysokým rozlišením. Ale ani data z družic nemohou odpovědět na všechny otázky. Neříkají například nic o drobných změnách bilance hmoty nebo o mocnosti ledovců. Proto je třeba provádět i pozemní měření.
Jak při tom postupujete?
Už loni jsme si v severní části ostrova vytipovali dva menší ledovce, na které jsme umístili měřící latě. Na nich se provádějí opakovaná měření přírůstku nebo úbytku hmoty na povrchu ledovců. V příštích letech bude možné na základě měření zjistit, zda se objem ledovců zmenšuje nebo naopak zvětšuje. Letošní měření překvapivě ukázalo, že během uplynulého roku převažovala u obou ledovců akumulace hmoty nad odtáváním, vyrostly přibližně o 60 centimetrů.
Co z toho vyvozujete?
Zatím nic, jedná se o pouhou roční změnu. Přestože dlouhodobě pozorujete úbytky ledovců, neznamená to, že to tak musí být každý rok. O to zajímavější bude příští sezóna. Kdyby došlo k narůstání ledu dva roky po sobě, může to být signál změny trendu. Antarktida je v současné době ostře sledovaný kontinent a na sousedním ostrově Vega provádějí podobná glaciologická pozorování Argentinci. Bude zajímavé, zda dospějí k podobným výsledkům.
Argentinci jsou v Antarktidě vašimi nejbližšími sousedy, jaká je s nimi spolupráce?
Řekl bych, že velmi dobrá. V terénu máme každou sezónu společný kemp a zejména paleontologové spolu intenzivně spolupracují. Naše výpravy navíc využívají jejich logistickou podporu: přistáváme na jejich základně na ostrově Seymour, která má letecké spojení s Jižní Amerikou. Odtud nás pak přepravují na Mendlovu základnu helikoptérami. Podobně nám doplňují zásoby. Naši klimatologové z pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové letos u nich na základně instalovali druhou nejmodernější stanici na měření UV záření v celé Antarktidě.
Proč bylo třeba stanici na měření UV záření stavět u Argentinců, když máme už čtyři roky na Rossově ostrově vlastní základnu?
Meteorologická stanice je v celoročním provozu a na ten nejsou na české základně podmínky. Problematické by bylo především zajistit stabilní zdroj energie pro přístroje. Na argentinskou základnu je navíc možné zaletět i v průběhu zimy. Pomocí družicového spojení jsou naši meteorologové se stanicí v neustálém v kontaktu, mají tam kameru a mohou na dálku programovat přístroje a stahovat data i snímky.
Česká stanice byla otevřena před čtyřmi roky. Jak jste se tam cítil, vyhovuje ještě potřebám?
Stanice není hotel a ten tam ani žádný z členů expedice nečekal. Trochu problémy jsou občas s vodou. Ta se čerpá z potoka, který je napájen vodou z tajícího sněžníku. Když mrzne, tak se tání zpomalí a vody je málo, když naopak hřeje slunce, bývá vody hodně a je zakalená. Někdy dojde i na vědra, když voda v čerpadle zamrzne. Ještě důležitější než voda je ale zdroj elektrické energie pro základnu a pro přístroje.
Jak se problém energie podařilo vyřešit na Mendelově stanici?
V podstatě trojím způsobem. Stanice už byla projektovaná jako výrazně „zelená", a tak hlavním dodavatelem energie měly být malé větrné elektrárny, které jsou rozmístěné na kontejnerech v okolí základny. Vichřice tady ale mají takovou sílu, že kvůli vysoké rychlosti větru větrné elektrárny dost často nemohou pracovat, a tak zhruba polovinu energie musejí dodávat dieselagregáty, se kterými se původně počítalo jen jako se záložním zdrojem. Ohřev vody a zdroj elektrické energie pro přístroje, které jsou v celoročním provozu, zajišťují ještě solární panely.
Říkal jste, že kvůli bouřím jste často nemohli vycházet, čím jste se na stanici bavili?
Každý si přivezl nějaké čtení, ale na základně je i knihovnička, DVD přehrávač, mohli jsme poslouchat hudbu nebo hrát šachy. Často jsme se také bavili prací, zpracováváním dat. Na ostrově má člověk opravdu nerušený klid a udělá tam víc práce než doma. Všichni si přivezli notebooky, a tak se mohlo i na „chalupě" pracovat naplno.
Jaké jste měli spojení se světem?
Nechci říct problematické, ale není takové, na jaké jsme doma zvyklí. Z tohoto hlediska je na ostrově trochu doba kamenná. Máte sice možnost poslat e-mail, ale ve velice omezeném režimu, pouze holý text a ani ten by neměl být moc dlouhý. Při družicovém přenosu je sice možné získat větší kvótu na přenos dat, ale to stojí peníze, jejichž zdroje jsme měli limitované. Proto se e-maily posílají centrálně jednou za týden až dva a v Čechách se potom rozesílají na jednotlivé adresy. Člověk je za takových podmínek odříznutý od nepříjemností, ale bohužel i od zpráv, které by rád slyšel. Druhou možností komunikace jsou družicové telefony. Ty se však používají hlavně pro řešení logistických záležitostí a na spojení se skupinami, které pracují v různých částech ostrova.
Už při pohledu na mapu není Rossův ostrov žádný drobeček. Jak jste se po něm pohybovali?
Ostrov má přibližně 75 x 70 kilometrů, ta odledněná část zabírá rozlohu asi 200 km2. Po blízkém okolí stanice jsme chodili pěšky, na vzdálenější místa jsme se dostávali podél pobřeží gumovými čluny a na místě jsme si potom stavěli stanové kempy. V terénu jsme pracovali čtyři až pět dní, a pak jsme se vrátili zase na základnu.
Proč není na základně nějaký terénní vůz?
Zůstalo tam po výstavbě stanice jedno vozítko, kterým se tahaly náklady a kontejnery. Teoreticky by bylo možné se s ním přemisťovat, záměrně se to v českých expedicích ale nedělá, protože stopy po vozidlech zůstávají na ostrově strašně dlouho. Před několika lety jezdili po ostrově terénním vozidlem Brazilci a dodnes tam po nich zůstaly stopy. Stejně jako po Britech, kteří se přepravovali pomocí čtyřkolek. Žádné předpisy to nezakazují, ale filosofie na české stanici je taková, aby dopady na životní prostředí byly skutečně minimální. Dopravním prostředkem jsou pro nás čluny. Představují velice efektivní a šetrný způsob přepravy, jenom je třeba dávat velký pozor, protože kolem pobřeží plavou ledové kry a vichřice dokáže udeřit zcela nečekaně.
Jakou teplotu měla voda v okolí ostrova?
Na koupání to nebylo, kolem jednoho stupně Celsia.
RNDr. Zbyněk Engel, Ph.D.V letech 2001-2004 byl vědeckým pracovníkem Výzkumného centra dynamiky Země, od roku 2004 pracuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, katedře fyzické geografie a geoekologie.
