Prozatímní moldavský prezident Mihai Gimpu se rozhodl popíchnout beztak již nepříliš klidnou vnitropolitickou situaci v zemi a se zhruba dvacetiletým „fázovým posunem" podepsal výnos o vyhlášení Dne sovětské okupace a slíbil přitom, že navíc jako takový zakáže i komunismus.
Oním památečním dnem - neboť zatím není jasné, zda to má být státní svátek nebo den státního smutku - se stal 28. červen. Právě v tento den v roce 1940 obsadila Rudá armáda Bessarábii, území mezi řekami Prut a Dněstr. Moldávie do té doby už několik desítek let patřila Rumunsku, což se nelíbilo všem jejím obyvatelům, o čemž svědčí četné vzpoury, nicméně prorumunské nálady jsou v Moldávii silné dodnes. (Ostatně, sám prozatímní prezident nebo třeba i premiér Vlad Filat jsou hrdými držiteli rumunských pasů.) Pak Molotov-Ribbentrop tehdy přiřkl Moldávii do „sféry zájmů" Sovětského svazu, a tak se území krátce po sovětské okupaci stalo součástí SSSR. A pohled na tuto dobu Moldávii stále rozděluje: stoupenci komunistů tvrdí, že Rudá armáda zemi osvobodila, zatímco přívrženci opakovaného spojení s Rumunskem mluví o okupaci.
A komunisté také Moldávii v posledních letech vládli, nicméně vše se změnilo poté, co byl v opakovaných volbách donucen odstoupit jejich prezident Vladimir Voronin a moci se chopily demokratické síly prosazující „evropskou integraci", byť je tím míněno ze všeho nejvíc a hlavně jen Rumunsko. Po nástupu Gimpua do čela státu obě země zrušily vízový režim a Moldávie se prohlásila za „poraženou" ve druhé světové válce, což umožnilo Gimpuovi vymluvit se z účasti na slavnostní přehlídce na moskevském Rudém náměstí, kde letos jinak u příležitosti výročí konce války pochodovali mimo jiné i vojáci z USA či Británie.
Gimpu si místo toho za svůj zvolil boj proti komunismu a vyhlášení Dne sovětské okupace oznámil pouhé čtyři dny předem. Vycházel přitom z doporučení prezidentské komise „pro studium a zhodnocení totalitního komunistického režimu v Moldově", která navrhuje zakázat komunismus nejen jako ideologii, ale i toto samotné slovo, vybudovat v každém městě muzeum obětí komunismu a v neposlední řadě požadovat na Rusku kompenzace ve výši 28 miliard dolarů.
Reakce Ruska, které by podle komise mělo navíc stáhnout své jednotky z problematického Podněstří, byla podle očekávání příkrá, nicméně vzápětí se ukázalo, že nadšení nezavládlo ani v samotné Moldově. Prezident si ze všech návrhů komise sice vybral jen onen den okupace, nicméně komunisté vše okamžitě předali ústavnímu soudu s tím, že podle nich smí podobné akty rozhodovat jen parlament. Moldavské ministerstvo zahraničí doporučilo svému prezidentovi, aby se „nepokoušel nastolovat historickou spravedlnost" a raději se řídil národními zájmy Moldovy a podpory se Gimpuovi nedostalo ani od vládní koalice, která ho loni vynesla do čela státu. Její předáci s prezidentem jednali ještě 28. června ráno, načež lídr Demokratické strany Moldovy Marianu Lupu prohlásil, že se sice nepodařilo výnos o dnu okupace zrušit, nicméně že je to hotová věc. Prý že ho zruší buď sám prezident, nebo ústavní soud. Gimpu mezitím prohlásil, že nic rušit nebude, a odjel do centra Kišiněva poklepat na základní kámen budoucího památníku obětem komunismu.
Zda-li se tedy bude v Moldově připomínat Den sovětské okupace není zatím příliš zřejmé, jediné, na čem se všechny zúčastněné strany shodly, je odklad parlamentního jednání o závěrech prezidentské komise. Už jen návrh Dne sovětské okupace totiž způsobil už tolik povyku a hádek, že diskuse třeba o zákazu komunistické strany by beztak už neklidné situaci v Moldově neprospěla.
Moldovu na podzim čekají parlamentní volby. Je otázkou, zda-li čerstvé odhodlání bojovat proti komunismu Mihaiovi Gimpuovi pomůže stát se z prozatímního prezidenta tím řádným. Jeho ukrajinskému kolegovi Viktoru Juščenkovi takový postup sice kdysi pomohl, trvale na politickém výsluní ho ale udržet nedokázal.
