Je to již rok, co svět s napětím očekával výsledky amerických voleb. Těch voleb, které určují nejsilnějšího hráče světové politiky.

Rok může z historického hlediska přinést zásadní převrat a zlom, který předurčí vývoj dalších desetiletí, stejně tak jako může uplynout normálním a ničím nepřekvapujícím vývojem v rámci základních trendů, ale může být i ztracen neurčitým přešlapováním na místě, které jen dále prohlubuje společností pociťovaný marasmus či frustraci. Jaký byl rok Baracka Obamy, který loni v listopadu zvítězil v prezidentských volbách, lze v této chvíli jen obtížně charakterizovat, přičemž nelze zapomínat na to, že okamžik zvolení v USA neznamená začátek vládnutí (zvolený prezident se ujímá moci až po více než dvou měsících, Barack Obama tak konkrétně učinil letos 20. ledna). Hlavní potíže všech hodnocení spočívají v tom, že většina z nás zatím neví, jaké budou důsledky jeho jednotlivých kroků (na rozdíl například od členů norského Nobelova výboru udělujícího cenu míru, kteří to zřejmě vědí).

Dominance dolaru pomalu končí a lze si jen přát, aby jeho nahrazování proběhlo koordinovaně a nestalo se další zatěžkávací zkouškou.

Dolar byl a do jisté míry stále zůstává hlavní internacionální měnou, ať už vzhledem ke svému postavení v devizových rezervách, nebo jako měny, v níž se uvádějí ceny primárních komodit, především ropy. Přibývají však události, které dávají tušit, že éra dolarové dominance, která byla nastavena Bretton-Woodským systémem, končí.