Obvyklá klišé vztahující se k latinskoamerickým volbám - korupce, diktátoři, podvody, násilí - pro hlasování v Bolívii neplatí a Evo Morales mohl vyhlásit své vítězství ještě před konečným sečtením hlasů. A nikdo se jeho triumf v prezidentských volbách ani nepokusil zpochybnit.

Pokus o legalizaci puče v Hondurasu nesvobodnými volbami selhal, a tak má nyní Honduras prezidenty hned tři: svrženého Manuela Zelayu, pučistického Roberta Michelettiho a Porfíria Lobo Sosu, který ony pochybné volby vyhrál.

Pro pochopení současných událostí v Hondurasu je třeba se vrátit o několik let zpět. Nynější ústavní a zároveň svržený prezident Hondurasu, don Manuel Zelaya Rosales, byl zvolen v roce 2005. Je členem Liberální strany (PL), která o moc tradičně soutěží s Nacionalistickou stranou (PN), přičemž rozdílů mezi oběma stranami prakticky není (vzpomeňme rozdíl názorů demokrata Obamy a republikána Bushe na afghánskou kampaň). Zelaya volby vyhrál s minimálním programem, v němž slíbil - a pak také splnil - zvýšení a pravidelné vyplácení mezd, které ve městě činí v přepočtu 297 dolarů a na venkově 243 dolarů. Slíbil také obnovu venkova zničeného hurikánem Mitch a zdravotní péči pro venkovany, což mohl učinit jen díky tomu, že navázal diplomatické vztahy s Kubou a vstoupil do regionálního sdružení ALBA, v němž dominuje Venezuela. Získal tak pro venkov stovku (amerických) traktorů (placených Venezuelou), několik desítek kubánských lékařů a měsíční dodávky ropy z Venezuely.