Američan pákistánského původu Faisal Shahzad, který je obviněn z neuskutečněného teroristického útoku na manhattanském Times Square, se 21. června u soudu přiznal ke všem deseti bodům obžaloby a vyjádřil ochotu přiznat se ještě ke stovce dalších, pokud budou vzneseny. A přitom ale stihl ještě svatosvatě slíbit, že bude „bojovat proti USA dokud od jejich přítomnosti neosvobodí všechny země islámu".
Shahzad se přiznal k pokusu spáchat teroristický útok a k pokusu využít k tomu zbraně hromadného ničení. A za všech deset bodů obžaloby mu hrozí nejvyšší trest ve státu New York, tedy doživotí.
Skepse kolem celé kauzy je ovšem na místě, neboť celou aféru lze považovat za jednu velkou podivnost. Například už 7. května začala FBI hledat jakéhosi kurýra, který měl Shahzadovi dovézt -- prý od Talibanu -- peníze na výbušniny, nicméně žádné detaily o „kurýrovi" se už od té doby neobjevily. Úřady jen oznámily, že znají jeho jméno, není ale jasné, zda byl zatčen či nikoli.
Dva dny na to ministr spravedlnosti Eric Holder oznámil, že celou akci nejspíš financovali a na dálku řídili talibové, a ani v tomto případě už nikdo žádné další podrobnosti neuvedl. 14. května byl ale v Pákistánu zatčen muž, který se prý přiznal, že spolupracoval s Talibanem a kontaktoval jeho jménem Shahzada. Prý mu navíc pomohl dostat se do Pákistánu, kde se měl budoucí terorista naučit, jak sestrojit bombu. Sami vyšetřovatelé však připustili, že rozpory ve výpovědích obou mužů byly takové, že i sama FBI zpochybnila, že by se Talibanu na zpackaném pokusu o explozi podílel.
Tím spíš, že čím dál víc faktů nasvědčuje tomu, že se Faisal Shahzad opravdu chtěl stát teroristou, byť ve skutečnosti připomínal ze všeho nejvíc inspektora Clouseaua. Pro ilustraci se nabízí příběh s druhým vozem, s nímž chtěl Shahzad odjet z místa útoku. Den před atentátem naplánovaným na 30. dubna přijel Shahzad na Manhattan s černým isuzu a zaparkoval ho osm bloků od místa činu. Už 1. května ale nastal zádrhel, když se mu podařilo v Nissanu Pathfinderu, do něhož dopředu umístil nálož, zapomenout svazek dvaceti klíčů. Byl mezi nimi i ten od isuzu a k radosti vyšetřovatelů i od atentátníkova doma ve státě Connecticut. Když se k isuzu 2. května vrátil s náhradními klíči, ještě se mu policii podařilo ujet, ale den na to ho zadrželi na Kennedyho letišti. Auto nechal na tamním parkovišti i s legálně drženou puškou na sedadle...
Amatérismus atentátníka se ale naplno až poté. Nejprve vyšetřovatelům důvěrně popisoval, jak jezdil po Manhattanu a hledal ten správný cíl pro svůj útok, a hned na to vyjádřil upřímný podiv nad tím, že jeho nálož nevybuchla, a dokonce se agentů FBI se zájmem vyptával, jak že to měl udělat správně. Jeho bomba - v obžalobě vedená jako zbraň hromadného ničení -- se skládala ze tří lahví propanbutanu, dvou kanystrů s benzínem, zábavní pyrotechniky, drátů a časových spínačů. Nevybuchla, jen vzplála, čímž přilákala pozornost kolemjdoucích. Shahzad prý ale doufal, že rachejtle nastartují řetězovou reakci, jejímž výsledkem bude mohutná exploze. Zda-li mu experti z FBI poradili, v čem že to udělal chybu, není známo.
Odzbrojující rukodělnost tohoto pokusu o atentát v srdci New Yorku pak už jen podtrhuje ochota pachatele přiznat se ke všem obviněním, která mu byla a ještě mohou být předložena. Na první pohled se zdá, že tento bojovník proti americkému imperialismu ze všeho nejvíc bojuje s vlastní racionalitou, nicméně možnost druhé šance vylepšit svou zločineckou praxi podle všeho nedostane. Co kdyby měl příště už větší štěstí?
