Venkov v básních Petra Mazance je ještě omamný svou prapůvodní přirozeností a prostotou.

Průřez tvorbou středoškolského učitele a regionálního historika představuje svého autora jako autentického básníka venkova. V zákoutích současné české poezie lze stále nalézt autory hodné pozoru a Petr Mazanec k nim pro některé rysy svých básní náleží.

Tito v ledničce, dělostřelecké zmrzlinové granáty, gangy únoskyň... Bosenský plackopes Maxe Anderssona a Larse Sjunnessona je komiks pro lidi, které současný svět ještě nepřipravil o emoce.

„Už ani nevím, jak jsme dostali Tita do ledničky, nebo čí to byl vůbec nápad," probírá si vrabčí hnízdo na hlavě švédský autor komiksů Max Andersson. Jeho kamarád a spoluautor Lars Sjunnesson s brýlemi jako od Bustera Keatona a s plachým úsměvem ale tvrdí, že za tím vším určitě byl jejich slovinský kamarád Skledar, který pracoval u realitní kanceláře. Ta vyklízela, rekonstruovala a „s velkým ziskem" prodávala domy a vily v Sarajevu. V jednom z domů našel Skledar ledničku. „V té ledničce ale zcela určitě nikdo nebyl!" ujišťuje Lars Sjunnesson, zatímco Max Andersson vysvětluje další bizarnost jejich komiksového příběhu: „Gangy žen ze Srebrenice, které po nocích unášejí muže, vznikly tak, že mi v Sarajevu někdo ukázal domy, do nichž je všechny evakuovaly, a já se úplně vylekal. Cítil jsem, že v těch domech musí být koncentrovaný vztek, že z nich musí do okolí vycházet něco negativního."