Čas neúprosně smazává stopy. Málokdo si asi dnes pamatuje exodus několika historiků umění z institucí a vlastně z oboru vůbec v čase, kdy pár kulturních kamikadze (výraz Martina Jirouse) podepsalo Chartu 77. Byli jenom tři, pokud vím. Kromě Jirouse ještě jeho tehdejší žena Věra a nadaný historik umění Ludvík Hlaváček. Dodnes si pamatuji Hlaváčkův odchod z instituce ze dne na den. Děsivě to připomínalo protektorátní atmosféru heydrichiády a my začínající neopeřenci jsme se jen v koutku tiše báli, nicméně s jasným vědomím, že se děje něco neodčinitelně nepatřičného.

Regionální galerie dokončila veledílo, při jehož tvorbě editoři zestárli o dvanáct let. Slovník výtvarných umělců má jedenadvacet svazků.

Na první pohled budeme možná těžko hledat, co spojuje básníka Ivana Wernische, kováře Antonína Willerta a režiséra Karla Zemana, kteří se sešli v posledním svazku Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2010. Mezi dalších zhruba devět stovek autorských hesel jsou však zařazeni právem. Když totiž editoři, vedení Alenou Malou, spolu s duchovním otcem projektu, ředitelem Výtvarného centra Chagall a malířem Petrem Pavliňákem, o budoucím slovníku přemýšleli, rozhodli se, že zaznamenají každého, kdo tvořil prvního ledna 1950 a poté. A že se soustředí na všechny obory, související s výtvarným uměním.