Pozdní komedie protřelého dramatika je nespoutaná masopustní taškařice, básnivě groteskní a jízlivá, ale i nahořklá vymknutím v tragiku. Její inscenace v Městském divadle Brno je dalším z progresivních výkladů, který se snaží posouvat interpretaci a oslovit i diváka, který unavený nekonečnými varietami vše přijímá s jistou mírou zdrženlivosti.
Podtitul (aneb Cokoli chcete) dává za pravdu všem, kteří v textu lokalizovali složeninu mnoha postav a zápletek známých z ranějších dramat autora. Substancí Večeru tříkrálového jsou prokazatelně obligátní komponenty tehdejšího komediálního divadla, osvědčené jevištní triky a populární schémata. A tak předkládá kompaktní skladbu konfliktů (ovšemže především milostných). Paralelní tenze mezi postavami plynou k vyústění zauzlených situací komických i tragických. Znejisťuje převleky (ženy za muže), motivem záměny nerozpoznatelných dvojčat a vzniklý útvar, pro shakespearovské dramatické situace typicky, je hrou ve hře.
Z ostravské divadelní přehlídky Dream Factory 2009 mám dva pozitivní závěry. Zrenovovaná bývalá šachta oslovuje i ty nejmladší, kteří „kopalnu" nikdy nepoznali. A i v době internetu, YouTube a kamer v mobilech se na divadelních prknech nebo na betonu hraje dál. Jen je mi líto, že jsem nemohl vidět úplně všechna představení nultého ročníku.
Děti, které vyrůstaly ještě v časech, kdy se na gramofonu ještě otáčela černá vinylová deska, jistě znají tyto věty: „Nejsu lhář, nejsu lišák ulhané. Mluvím, co v srdci nosím od včílka. Ne tělo, dušu tvoju miluju. Nevrc hlavou. Pojď sem, neutiké! Sedni si vedlivá mne. A neplač. Aji já bych radovou zaplakal. Chceš mi? Chceš mi? - Chcu! Chcu!" Promlouval k nim hlasem herec, jehož jméno často neznaly, přesto jim byl svým zvláštním přízvukem a kouzelnou intonací blízký. I já jsem patřil k těm dětem, kterým se na gramofonu otáčela deska s touto nahrávkou.
Alternativní a studentské divadlo hrálo v industriálním prostoru Dolu Hlubina.
Třeskutou absurditu prýštící z poezie, povídek, divadelních hříček, ale i z životního příběhu básníka, podivína, filosofa a provokatéra Daniila Charmse zdařile zpřítomňuje Naivní divadlo Liberec ve scénické koláži s názvem Ten, který vyšel z lesa.
