exkluzivně on-line Dea Loher patří k současné generaci vysoce ceněných německých autorů. Její hra Země beze slov je paradoxně založena pouze na slovním projevu jediné postavy dramatu. Drama, které se dá doslova prožít v industriálním prostoru pražské MeetFactory, možná ale nabízí daleko větší potenciál.

Ať už to bylo před časem s inaugurací nového uměleckého vedení Městských divadel pražských jakkoliv, s odstupem času se zdá, že tahle volba nebyla z nejšťastnějších. Oba šéfové - Ondřej Zajíc a Petr Svojtka - jsou slušní kumštýři, což o to, ale obě scény v areálu Paláce Lucerna - ABC a Rokoko mají příliš letité a kvalitní renomé na to,  aby se staly střediskem experimentálních pokusů  a rozhodně si nezaslouží degradaci, fotbalovou hantýrkou řečeno,  tréninkovou plochou. A do ábíčka se chodilo i v dobách kultovních a normalizačních na výborné herce a za kvalitní zábavou. A to pojmem zábava vůbec nemyslím, že by diváci chodili z každého představení s podrážděnou bránicí. S velkými rozpaky přijala divadelní veřejnost odejití takových opor souboru jako Oldřich Vízner, Otakar Brousek ml., Dalibor Gondík, Simona Stašová, Vlasta Žehrová, Ernesto Čekan, Zdeněk Hruška, Svatopluk Schuller, Sabina Laurinová...