„V evropských dějinách vždy bylo přítomno soupeření mezi knězem, básníkem a filozofem o to, kdo z nich má právo určovat, co je svět." Vystupovat! Zavírám knížku a lezu po schodech z ranního metra a z hlavy mi nejde věta polského literáta Adama Zagajewského. Jenže musím mít novou průkazku na MHD. Zahlédám paní, jak vklouzává s cigaretou do výdejní kukaně a na stažených žaluziích jejího okénka visí tabulka s nápisem „Technická přestávka". Trpělivě čekám, až dokouří. Po deseti minutách strkám dovnitř formulář, fotku a občanku. Nikotinová carevna drží můj osud ve svých rukou, obrací portrétek z líce na rub a já tuším, že je zle. Prý mi to na fotce sluší nekonečně víc než ve skutečnosti (jako bych za to mohl) a to není povoleno. „Dlouho jste nebyl u fotografa, napravte to."
Zatahuji oponku a začínám se osahávat s obrazovkou v kabině pro automatické fotografování. Volím, kterou tak polohu a žánr bych si přál, jenže než dojde k uspokojení mých potřeb, vyštěkne na mne hlas: „Vložte mince." Proboha, takový pytel grošů u sebe nemám a bankovky to nechce. „Vložte mince!" neviditelný dozorce ztrácí trpělivost. „Vložte mince!" ozývá se zuřivě z kabiny, když mizím, aby si lidé nemysleli, že jsem něco ukradl. Ještě než za mnou zapadnout dveře nedaleké trafiky, slyším: „Vložte mince!!!" Kde jinde najít drobné, říkám si nad denním tiskem. Paní za pultem se na mne podívala, jako bych jí učinil neslušný návrh. S omluvou couvám. Jsem zkrátka včerejší, drobné se nosily do trafiky v dobách, kdy byli Češi chudí, ale dnes? Doba se mění, zas mi ujel vlak. U mobilů jsem se ptal už jen z čirého zoufalství no a v pekárně jsem pochopil, jak je někomu, kdo právě obdržel řád svatého vola.
Vpodvečer, po celodenním lovu na mince, které pro jistotu potěžkávám v kapse, se plížím ke své staré známé kabince. Zná mé choutky i vkus. Smůla! Rozdává si to s ní trojka vietnamských teenagerů. Jsou veselí a hraví a vydrží jim to dlouho. Sedám konečně na rozpálenou židličku a otahaný hlas mne vede až k těm mincím. Tentokrát jsem poslušný jak beránek a za odměnu se mi vyplázne vstříc aršík s pěti hlavami. Ježíšmarjá, tohle přece nemůžu nikomu ukázat.
„Avšak totalitní stát, to není kněz, básník ani filozof, nýbrž stát, který si nárokuje právo na to stanovit, co je svět, jaká bude budoucnost světa, jaká je minulost světa, zda Bůh existuje či nikoliv," pokračuje Zagajewski a mně táhnou hlavou úvahy o šikaně v demokracii.
-
|217.112.163.xxx |2010-04-09 14:57:41 Jitka Bartošová - Okýnkové šou DPP... navrhuji ...aspoň... erotickéNo... u okýnek Dopravního podniku Praha bývá švanda. Onehdy jsem drze chtěla měsíční a hnali mne na magistrát pro žádost.... k Bémovi asi... vzteky jsem se k fotce nedostala... a jak Vás čtu... jedině dobře... jsem chodila pěšky raději.... ti tři anglicky mluvící studenti u okýnka za mnou byli též z magistrátu v šoku. Též nechápali, co má společného magistrát s Dopravním podnikem... chudáci nevzdělaní mimopražští. Možná přímo londýnští ... vidláci... jedni :)))) Je vážně dojemné, jak se sportující primátor Prahy stará o sportovní vyžití a fyzickou kondici návštěvníků Prahy. Si asi říká: "Já vám ukážu vy mizerové návštěvničtí jezdit po Praze když JÁ jsem musel vymakat na Mount Everest povinně před volbama s Klausem v batohu... " Netvrdil někdo kdesi, že Pražský DP má fakt problémy s financováním a žádá dotaci od státu? Jooooóó? Už víme proč !!!!!
