Literární noviny

Slovenská pravice uskutečnila v letech 2002 a 2004 rozsáhlou sociální reformu, jejíž podstata spočívala v přechodu ze zabezpečovacího systému na systém sociálního pojištění a penzijního spoření. Před opakováním slovenských chyb varovala na pražském semináři k důchodové reformě ministryně práce, sociálních věcí a rodiny SR Viera Tomanová.

Podtitulek knihy - Zázrak na bruslích - nezdá se být, ve světle čerstvých olympijských úspěchů nejlepší tuzemské rychlobruslařky, nijak nadnesený.

Nejlepší důchodovou reformou je aktivní politika podpory rodin s dětmi, propopulační opatření, využití migrace, podpora ekonomického růstu a potírání nezaměstnanosti.

Máme podlehnout tlaku médií a přistoupit na privatizaci důchodového systému? Co by se stalo, kdyby byla zavedena důchodová reforma v pojetí pravice? Skutečně bychom ušetřili mandatorní výdaje, kdyby se část peněz, které platíme do důchodového systému, vyvedla do penzijních fondů (opt-out)?

Za kulturní akci měsíce lze v únoru v Londýně považovat sérii koncertů Newyorské filharmonie. Do koncertní síně Barbican jsem se vypravila na druhý z nich. Hned na začátku mě překvapilo, že většinu publika vážné hudby stále tvoří „bílá střední třída", což v Praze by asi nikoho nezaskočilo, nicméně v kosmopolitním a multikulturním Londýně to poněkud bije do očí.

Zcela neobvykle vyzněla debata na mezinárodním semináři o penzijní reformě, kterým si ČSSD ověřovala svoji programovou munici v kritickém srovnání s dalšími evropskými sociálně demokratickými stranami. Soustředila se na fakt, že problém stárnutí obyvatelstva nelze vyřešit finančními triky na kapitálovém trhu, ale především podporou rodin a mateřství.

O Antologii české poezie hovoříme se Šárkou Šavrdovou z nakladatelství dybbuk, jednou z editorů dvousvazkového díla.

Antologie české poezie již kompletní.

Když nakladatelství dybbuk zahájilo v roce 2007 Antologii české poezie druhým dílem, dočkalo se naprosto zaslouženého uznání i několika rozpačitých otázek. Nyní došlo i na díl první, a tak můžeme nahlédnout rozsáhlé dílo vcelku.

Animovaný film Valčík s Bašírem svého času sklízel úspěchy po celém světě.

Když se chystám na kutě, uklidňuje mě pomyšlení, že nad mým klidným spánkem bdí 14 gripenů, a ne nějaké albatrosy, neřkuli migy. Poslední dobou už se ale sem tam budím hrůzou: co, až jejich desetiletý pronájem vyprší?! Najde se ve státní kase dalších 20 miliard?

Evropou se valí vlna stávek a nespokojenosti.

Winter of Discontent, Zima nespokojenosti. Pod tímto názvem vstoupil do dějin přelom roku 1978/1979 v Británii, kde tehdy za navýšení mezd a posílení sociálních jistot stávkovaly miliony lidí, řidiči kamionů počínaje, přes pracovníky státní správy, popeláře, dělníky u Forda až třeba po hrobníky z oblasti Liverpoolu.

Verdikt Nejvyššího správního soudu o zákazu Dělnické strany vyvolal živou diskuzi

Možnost rozpustit občanům jejich soukromou organizaci je nepochybně silná kompetence státu. Ale tak jako jednotlivci, i právnické osoby (ať už obchodní společnosti, neziskovky nebo politické strany) mají kromě práv zákonem stanovené povinnosti a je logické, že jejich neplnění je trestáno sankcemi. Trestem za hrubá porušení práva je u soukromé organizace ukončení její právní existence. Lze namítat, že takové opatření je u právnické osoby, která je vlastně jakousi právní fikcí, opatřením bez zásadního dopadu, když lidé, kteří vytvářejí vůli tohoto subjektu, mohou vzápětí zřídit organizaci jinou. Jenomže pokud připouštíme, aby kromě osob vstupovaly do právních vztahů i osoby právnické, je smyslem rozpuštění protiprávně se chovající organizace podat charakteristiku toho, co se míní protiprávním jednáním strany jako takové. Jde o to veřejně takové jednání difamovat, odmítnout jeho institucionální základně legitimitu, a tím i možnost působit do budoucna. Subjekt je potrestán „ztrátou legitimity značky" a ví se o něm. Značku si sice může po jistých procedurách obnovit, ale už s dosti pošramocenou pověstí. Nový subjekt, kam přejde osazenstvo toho původního, už má pro svoje budoucí jednání stanoveny vcelku srozumitelně vytýčené hranice. Právní řády demokratických zemí tak umožňují reagovat na hrubé porušování předem známých pravidel - nejde o žádnou specialitu týkající se politických stran a není žádný důvod, aby se politické strany těšily imunitě vůči požadavku chovat se podle zákona.

Budeme-li předchozí obecné úvahy aplikovat na onu konkrétní politickou stranu z nedávného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, existovalo tu velmi mnoho jednoznačných důkazů, že ona politická strana dlouhodobě, cíleně a bez skrupulí porušuje zásadní pravidla pro fungování politických stran. Stala se iniciátorem, propagátorem a symbolem politického násilí, systematicky povzbuzovala nenávist k Romům, Židům, přistěhovalcům nebo homosexuálům, několikrát se jí málem podařilo zrealizovat pogrom. A ještě se u toho hlásila k masovému vrahovi Hitlerovi a jeho otevřeným obdivovatelům. To vše v souhrnu bylo objektivně nezákonné a protiústavní konání strany, ne několika jednotlivců. Kromě symbolického významu a nastavení mantinelů má soudní výrok o rozpuštění politické strany - a měly by být - pro svoji přesvědčivost podpůrně použity při stíhání konkrétních případů kriminálního jednání, kterého se dopustí jednotliví členové rozpuštěné strany.

Michal MAZELAutor je právník a politolog.

Obsedantní dělení politických stran na levicové a pravicové, či středové, je podle nomenklatury Zpráv MV ČR o problematice politického extremismu a radikalismu rozšířeno již od druhé poloviny 90. let o přívlastek extremistické. Proto máme dnes evidovány strany a hnutí pravicově a levicově extremistické a doufejme, že se nedočkáme objevu stran extremisticko-středových. Bylo by to jen logickým pokračováním importu Lee McGowanovy studie o radikální pravici v Německu, která ve snaze zakrýt znovuobjevení se nacismu, změnila národní socialisty na pravičáky. Jejich programem je ale nejen rasismus, antisemitismus a xenofobie, ale hlavně vytvoření sociálního státu a posílení všech jeho pravomocí na úkor osobních svobod.

V rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zakázat Dělnickou stranu je odkaz na její styky s německou NPD a s jinými stranami považovanými za extremistické. Snad mohlo být více zdůrazněno, že většina těchto stran není zakázána. V Rakousku je FRO bývalého korutanského hejtmana Jörga Haidera i po rozdělení třetí nejvýznamnější politickou stranou. V Nizozemsku je aktivní Vlaams Blok, který vznikl z Nazi Vlaamse Militante Orde. Ve Francii tíhu xenofobie nese Front Nasional, ve Velké Británii British National Party. A militantně antisemitský maďarský Jobbik má už čtyři poslance v EP.

Jestliže většina těchto západoevropských stran povstává z koloniální minulosti a žije ve stínu hákového kříže, pak v postkomunistické Evropě se tak děje ve stínu rudé hvězdy. Zabij komunistu pro svoji mámu! je název CD z okruhu konzumentů rasistické obdivující hudby. Rock against communism jako neonacistický kulturní fragment dodnes nevadí a teprve na konci 90. let se objevily obavy, zda se pod záminkou boje proti komunismu neobjevuje staronová ideologie, která může otevřít hroby.

Proto v rozhodnutí NSS zarazil zejména odkaz na pravicový extremismus jako nebezpečí pro demokracii, což je slovní spojení vymykající se neutrálnímu jazyku práva. Jde o vpád emocí do politologické terminologie, o zaměňování žurnalistických zkratek za pojmy.

Komunisté říkali svým nepřátelům reakcionáři, protože si mysleli, že oni sami jsou pokrokoví. My jim říkáme extremisté, protože si o sobě myslíme, že jsme demokraty. Ale kde se v nás bere ta jistota? Není to jen špatné svědomí, které nám radí DS sice zakázat, ale neporadí nám, jak zakázat důvody, proč vznikla.

Zdeněk ZBOŘILAutor je politolog.

 

 

Zkušený prozaik a scenárista se ve zralém věku obrátil od současnosti k hluboké historii.

„...je jen upřímnost..."

Polovina kandidátů do nové Rady pro vědu, výzkum a inovace se bojí prezentovat své názory. Proč asi?

Premiér Jan Fischer se skutečně nechová jako tuctový politik. Jeho přístup je často velmi neortodoxní. Třeba úplně změnil systém výběru členů Rady pro vědu, výzkum a inovace (RVVI). Doposud bylo zvykem, že členové této rady, poradního orgánu vlády, byli nominováni neznámo kým, vybráni neznámo jak a poté jmenováni premiérovým rozhodnutím.

Na studium nikdy není pozdě. Dokonce ani ve věznici. Projekt má název Nový start.

Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity v Brně má mezi svými absolventy i několik vskutku nezbedných bakalářů. Vystudovali totiž za mřížemi věznice v Brně Bohunicích. Projekt s názvem Nový start byl zahájený v roce 2004 a má přispět k humanizaci vězeňství v České republice.

Nemůžeme se pyšnit mnoha takovými obory, jako jsou poštovní známky. Obory, v nichž Česko dokázalo úspěšně navázat na československou tradici a v nichž náleží k nejužší světové špičce.

Pro jedny je to zrádce a nepřítel Izraele, pro jiné hrdina, který se nebojí říkat pravdu ani o tak tabuizovaných otázkách, jako je zneužívání památky holocaustu. „Pokud bych své názory psal do nějakých akademických časopisů, které nikdo nečte, myslím, že by mě nechali být," vysvětluje kontroverznost kolem své osoby s lehkým úsměvem profesor Norman Finkelstein. „Já ale z té slonovinové věže vystoupil..."

Antologii německé dvorské lyriky sestavila a přeložila Sylvie Stanovská.

Berte to vážně - vyhlášení stávky znamená, že lidé se zlobí.

Dvě zprávy zaujaly. Odboráři v dopravě vyhlásili napřed na pondělí, potom na čtvrtek stávku kvůli příplatku na polévku a ČEZ dosáhl historicky nejvyššího zisku 53 miliard korun.

Plných 130 let trvalo, než se podařilo vydat deníkové záznamy dcery lídra české politiky druhé poloviny 19. století.F. L. Riegra. Jsou unikátním svědectvím o české politice, kulturním životě i lidových zvycích v té době.