Takovou svěžest, zaujetí, nasazení a nadhled jsem u českého orchestru už dlouho nezažil. Nedělní koncert Pražské komorní filharmonie pod taktovkou dirigenta Jakuba Hrůši v rámci festivalu Dvořákova Praha byl balzámem na duši rozervanou duchovním nihilismem, který se plíživě rozmáhá všude kolem nás. „Už jsme mysleli, že to nejde, a ono jde to," šeptal mi můj šibalsky naladěný vnitřní hlas. Duše plesala, uši se rozplývaly blahem a - světe div se - ústa se každou chvíli mimoděk roztáhla v širokém blaženém úsměvu. Proč jen se, proklatě, klasické hudbě říká v češtině „vážná"?!
Dirigent Jakub Hrůša se mazlil s taktovkou, objímal každou hudební frázi, vyskakoval ve svém fraku a naleštěných polobotkách vysoko nad podlahu slavnostně naladěného Rudolfina. Přitom se lahodně kýval a mával pažemi do rytmu jako rozradostněný, zamilovaný kormorán.



Právě dnes je tomu 20 let, co tragicky zahynul jeden z nejupřímnějších a nejosobitějších zpěváků sovětského undergroundu 80. let Viktor Coj - zpěvák, textař a autor muziky slavné kapely KINO. Viktor Coj byl básník, rocker a partyzán pravdy. Víťa Coj - my s toboj!
Jeden z nejvýraznějších a také sociálně i politicky nejkritičtějších ruských raperů Ivan Alexejev vystupující pod pseudonymem Noize MC byl 31. července zatčen ve Volgogradě bezprostředně po svém koncertu v rámci festivalu Urbania, obviněn z chuligánství a odsouzen k deseti dnům za mřížemi. Případ vyvolal bouřlivou reakci mezi mladými Rusy, pod protestní prohlášení proti znovuzavedení cenzury se podepsali nejslavnější rockoví a rapoví muzikanti z Moskvy a Petrohradu.
